"A proč by ne? Nakonec se přece ukázalo, že to bylo na místě, ne?"
Neodpověděl.
"I když mu vlastně k ničemu nebyla."
Kollberg ještě pořád mlčel.
"Milovala jsem ho."
Její hlas byl tentokrát jasný, konstatující. Zdálo se, že si prohlíží jediný bod kdesi za Kollbergovou hlavou.
"Poslechni, Äso!"
"No..."
"Byl tedy, jak jsi říkala, hodně mimo domov. Co dělal, to nevíš.
A my to taky nevíme: Není možné, že měl jinou? Co myslíš? Chci říct jiné děvče."
"Ne."
"Jsi o tom přesvědčena?"
"Nejsem přesvědčena, ale vím to."
"Jak si takovou věcí můžeš být tak jista?"
"Do toho nikomu nic není. Kromě mě. Já to prostě vím."
Najednou se mu podívala přímo do očí a zeptala se ho:
"Vy jste si vážně mysleli, že měl milenku?"
"Ano. A ještě pořád s tou možností počítáme."
"Tak ji klidně škrtněte. Je to vyloučeno."
"Proč? Jak to?"
"Už jsem řekla, že ti do toho nic není."
Kollberg zabubnoval prsty do stolu a zeptal se:
"Prostě sis tím jistá? Naprosto jistá?"
"Ano. Naprosto."
Kollberg se znova zhluboka nadýchl. Jako by se připravoval ke skoku.
"Zajímal se Äke o fotografování?"